sebepoškozování

Hodně lidí, co sem slyšela a četla rozřezávání kůže obviňuje! Ale proč? Polovina z těch lidí nezkusila jaké to je! Nejznámnější osobností, co se k sebeubližování přiznala byla tragicky zesnulá princezna Diana!

A teď veřte nebo ne - to čemu dnes říkáme "ničení těla", bylo až do doby vynalezení léků proti bolestem používáno jako lékařský zákrok! Obecně se tomu říkalo "pouštění žilou". Nejsem si jistá od jaké doby se tento zákrok používal! Ale je jasné, že léčitelé si vydedukovali, že bolest přichází od stresu (což většinou platí dodnes) a stres, že bývá způsoben přemírou sangvinických šťáv (to je to přirovnání - začala se ve mě vařit krev!) - jinak pro neznalce - sangvinická šťáva je označení pro krev! Takže když vám nebylo dobře nebo jste byli ve stresu, přivolaný doktor vám prostě "pustil žilou". Nařízl kůži na ruce a účelem bylo zklidnit se - a asi to i zabíralo, když to používali tak dlouho!

V dnešní době máme už léky proti bolestem a na uklidnění, když jste ve stresu, ale to už spíše doporučuju řezání (které ani tak nedoporučuju), než brát 10x denně prášky na uklidnění - ničíte si játra a pomalu se zabíjíte...

Důvody: Každý člověk má svůj vlastní důvod pro to, proč si rýpe ostrými předměty do kůže a pak znova a znova otvírá staré rány! Někdo je prostě moc ve stresu a cítí, že psychicky strádá, tak si to kompenzuje tělesně. Někoho to prostě uklidňuje - soustředit se na bolest. A někdo jen proto, aby byl zajímavej (jo, někteří si řežou kůži jen, aby se tím mohli chlubit!). Tohle jsou ale jen obecné příčiny... každý, kdo tímto problémem trpí má svůj důvod schovaný pro sebe a někteří ho často ani nedokáží vysvětlit.

Co je nejhorší? Sebeubližování by se dalo nazvat, že samo o sobě není vážné... pokud ale!!!!

1. Většinou to ubližuje okolí! Lidé, co mají postiženého rádi trpí, při pohledu na to, že si sám ubližuje a nechce nebo často ani nedokáže říci příčinu! Nevědí co dělat, často doporučují psychologa a snaží se dotyčnému pomoci jak jen to jde. Ale má psycholog smysl? Dokáže vám pomoci cizí člověk, když vám nepomohou ani blízcí? Někomu ano, někomu ne!

2. Co stopy? Žíly samy o sobě mají tu skvělou vlastnost se rychle zacelovat! Jenže na kůži to nechává stopy! Jizvy zůstávají a často i několik let hlavně pokud ránu otvíráte pořád dokola (sama to znám!)! Máte tendenci rány zakrývat a i při letmém doteku cítíte bolest! Navíc pohledy jiných lidí jsou často nepříjemné!

3. Nechci to dělat! Už jsem se bavila i s lidmi co si takhle ubližují a všichni mi tvrdili - chci se toho zbavit! Nechci si ubližovat! Trpím! Bývá to návykové stejně jako drogy! Někdo podlehne, někdo ne! Lidem co podlehnou se prostě líbí uvolnění z bolesti! Jenže časem začínají trpět - škubání v ránách při sebemenším pohybu! Jizev je prostě moc a oni si ubližují i na jiných částech těla! Navíc - jak jsem psala v prvním bodě - ubližují tím i ostatním a to je taky ničí. Sami nevědí jak si pomoci!

Východiska? Zdá se, že neexistují. Tomu pomůže jen jedno - zbavit se nadobro stresu! Ale jak? V dnešní době neznám nevystresovaného člověka!