aids

Co je infekce HIV a onemocnění AIDS ?


V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění. Jedná se o Syndrom získaného imunodeficitu, česky - soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což znamená virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV.



I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je "HIV pozitivní". Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji příznaků průměrně za 10-15 let po nákaze. Jak brzy nebo pozdě dojde k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl - vyrovnávání se se stresovými situacemi a výživové návyky. Zásadní úlohu v rozvoji infekce HIV však hraje včasná a účinná léčba.



Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia pouhé HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečnějšího sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe.

V ČR je průměrně ročně nově registrováno 50-60 osob nakažených virem HIV.
Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi pět až desetkrát větší.
Jak se může virus přenášet?



HIV se nachází ve všech tělesných tekutinách nositelky nebo nositele viru. K přenosu však může dojít pouze těmi tělesnými tekutinami, které vykazují vysokou koncentraci viru.

Jsou to:

semenná tekutina
krev (včetně menstruační krve)
poševní tekutina
mateřské mléko
Aby k přenosu nedošlo, nesmějí tyto tělesné tekutiny přijít do styku se sliznicemi nebo krevními cestami jiné osoby.

Cesty přenosu při sexu

Virus se může přenést při nechráněném vaginálním styku nebo análním styku, při orálním uspokojování s výronem semene a při orálním styku během menstruace. Anální styk je z hlediska přenosu HIV rizikovější než vaginální. Střevní sliznice je velmi jemná, silně prokrvená a při drobných poraněních, která snadno při análním styku vznikají, dostává se virus ve velkých dávkách jednak přímo do krevního oběhu, jednak do citlivých buněk slizničního povrchu střeva.

Proto:

žádný nechráněný pohlavní styk (vaginální/anální)
žádná semenná tekutina do úst (nepolykat)
žádný kontakt úst a menstruační krve
Riziko přenosu viru při kontaktu úst a poševního sekretu se odhaduje jako nízké.

Cesty přenosu při transfúzi krve

Osoby, u kterých nastala nebo ještě trvá riziková situace, nesmějí darovat krev! Od poloviny roku 1987 se v ČR při každém darování krve provádí i test na protilátky HIV.

Nebezpečí infekce transfuzí krve a krevními produkty je u nás



prakticky vyloučeno.

V ojedinělých vzácných případech je však možné, že současně používaným postupem nebude odhalena krevní konzerva, která virus obsahuje.

Taková krev by musela být odebrána krátce po infekci dárce, kdy ještě nebylo možno prokázat žádné protilátky proti viru HIV. V některých zahraničních zemích je na místě opatrnost, protože se při dárcovství krve vždy netestuje. Informujte se o praxi v té které zemi. Jestliže plánujete operaci, při které bude nutná transfuze krve, můžete předem darovat krev sama sobě (jedná se o tzv. autotransfuzi). Tento postup se u nás začíná již běžně u plánovaných chirurgických výkonů používat.

Cesty přenosu při injekčním používání drog



Zvláště ohroženi jsou muži a ženy, kteří při vpichování drog používají použité injekční stříkačky a jehly. Proto: pokud si pícháte drogy, používejte vždy sterilní stříkačku, novou jehlu a vlastní lžíci na přípravu dávky. Nenatahujte svou dávku do stříkačky ze společné nádoby. Použité stříkačky a jehly volně neodhazujte, aby se nemohly dostat do rukou dětem nebo dalším injekčním uživatelům drog.

Cesty přenosu při těhotenství porodu a kojení



Jste-li nositelkou viru HIV, můžete virus na dítě přenést v průběhu těhotenství, při porodu nebo kojení. Dnes se předpokládá, že k přenosu dochází asi u 20% těhotenství. Při dárcovství semen: virus je možné přenést i umělým oplodněním. Proto přijímejte jen semeno, jehož dárce byl řádně otestován. Tato podmínka je v našem zdravotnictví vždy splněna.

Jak se virus nepřenáší

Virus se nepřenáší následujícími kontakty:

používáním toalet a bytů lidí, kteří mají AIDS nebo jsou HIV+
pečováním o lidi, kteří onemocněli AIDS
společným používáním nádobí, příborů, sklenic, prádla atd.
společným používáním ovoce a jídla
podáním ruky, objetím, hlazením, masáží a líbáním
slzami
kašlem a kýcháním
bodnutím hmyzem a domácími zvířaty
v tramvaji, výtahu, obchodním domě atd.
dotekem klik u dveří, telefonních sluchátek atd.
ve škole, i když jsou tam děti s HIV (nutno dodržovat správné zásady první pomoci při krvácivých zraněních)
na koupališti, v sauně nebo při sprchování
u kadeřnice, holiče nebo v kosmetickém saloně
u zubního lékaře, u lékaře v nemocnici, pokud personál dodržuje běžné hygienické zásady
při tetování, propichování uší, při akupunktuře atd., pokud se při tom dodržují běžná dezinfekční opatření (dostatečná je dezinfekce během pěti minut 70% alkoholem)
jinými formami pohlavního styku, pokud jsou dodržena pravidla bezpečného sexu.
Jak se chráníte?



HIV viru nejste vydána napospas. Chránit se můžete jednoduchými opatřeními ve vlastním chování. Jestliže nemůžete s jistotou vyloučit, že váš sexuální partner nebo partnerka jsou nositeli viru, jsou jako ochrana nezbytné praktiky bezpečnějšího sexu.

U sebe nebo u jiné osoby můžete s jistotou vyloučit, že jste nositelkou viru pouze tehdy:

jestliže žijete oboustranně v absolutně věrném vztahu (alespoň 15 let)
jestliže jste při vpichování nikdy nepoužila náčiní jiné osoby
jestliže jste vy ani váš partner, příp. partnerka, nedostala před července, 1987 krevní transfuzi krve nebo krevní deriváty
jestliže jste si s partnerem nebo partnerkou dali tři měsíce po posledním nechráněném styku udělat test na protilátky HIV s negativním výsledkem.
Pravidla bezpečnějšího sexu

Pod pojmem "bezpečnější sex" rozumíme následující pravidla, která musíte dodržovat:

Semenná tekutina nesmí přijít do pochvy ani do konečníku. Vždy používejte prezervativ (kondom).
Semenná tekutina nesmí přijít do úst, nesmí se polykat.
Při menstruaci nesmí dojít k přímému kontaktu úst a pochvy (příp. je možno použít gumovou roušku). Při menstruaci by prsty při vnikání do pochvy měly být chráněny, pokud jsou na nich otevřená poranění (používejte gumové rukavice nebo prsty).
Pomůcky (dildo, vibrátory atp.) si předávejte teprve po očištění 70% alkoholem.


Tato preventivní opatření platí pro všechny sexuálně aktivní lidi. Nemají omezovat sexuální svobodu, spíš mají být prostředkem, aby tato svoboda mohla dále existovat.

Pravidla bezpečnějšího sexu platí i tehdy, když jste vy a váš partner nebo partnerka HIV pozitivní. Podle současných poznatků musíme vycházet z toho, že každý další kontakt s HIV virem nebo s jinou sexuálně přenosnou infekcí mlže urychlit propuknutí nemoci.